Sibiřská kočka
Sibiřská kočka je plemeno kočky domácí.
Historie
Sibiřské kočky pocházejí z Ruska a Ukrajiny. Vznikly křížením koček domácích a koček dovezených z Blízké a Východní Asie. Nejdříve byly označovány jako ruské dlouhosrsté, jejich nynější jméno bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1998.
Plemeno
Sibiřská kočka patří k přírodním plemenům s polodlouhou srstí.
Charakter
Plemeno se vyvinulo v drsných přírodních podmínkách a je velmi otužilé. Je to klidné, přítulné plemeno s příjemnou povahou. Jsou mazlivé, hravé a dobře se snáší s jinými kočkami. Toto plemeno se na rozdíl od ostatních koček velmi fixuje na své lidské pány. Jsou nenáročné na udržbu srsti. Je to hrdé, důstojné a přírodně krásné plemeno a pro jejich odolnost k nemocem velmi oblíbené.
Hmotnost
Kočky jsou drobnější a váží 4-6kg, kocouři jsou větší a robustnější, váží 6-10kg.
Hlava
Je výrazná, mírně prodloužená. Uši středně velké, u základu široké. Zaoblený čumák, který je stejně široký od kořene ke špičce. Mírně zaoblená brada, vousy mohutné a dlouhé. Oči jsou mírně zešikmělé a oválné.
Tělo
Je dlouhé, silně stavěné s pevnou srstí.
Končetiny
Jsou středně dlouhé a pevné, harmonické k tělu. Tlapky jsou mohutné, kulaté, mezi prsty dobře osrstěné.
Ocas
Silný, dlouhý, bohatě osrstěný a měl by dosahovat až k šíji.
Srst
Srst odpuzuje vodu, je hlavním znakem a předností tohoto plemene. Je bohatá a přiléhavá a díky krycím chlupům neplstnatí. Podsada je mastná a hustá. Dobře se udržuje.
Letní srst je kratší. Zimní je mnohem delší a hustší, s mohutným límcem, náprsenkou a kalhotkami. Podle zbarvení se zařazuje Sibiřská kočka do stejných posuzovacích skupin jako Mainská mývalí, Norská lesní a Turecká angora. Nejrozšířenější barevné varianty jsou stříbřité s kresbou a bílou skvrnitostí. Vyskytují se ale i kočky jednobarevné, dvoubarevné a s modrým ředěním. Varianty s kresbou mají pigmentová víčka a oramování cihlového nosu.